Zlatý kámen.

V Kriváni živý kámen

prý leží ze zlata,

kolem v krystalných síních

jsou světla rozžata.

Dlouho tam, dlouho leží

a lká a pláče jen

a perlou slza každá

a růží každý sten.

Až jednou děcka ruka

jej vznese na světlo

a tkne se perel, růží,

co jich tam vykvetlo:

pak rozplyne se v záři

ten kámen ze zlata

a v růžném vzplane lesku

zem rabů hornatá;

na hlavu věnec vloží

z těch perel, ze růží

a ve výhni si skuje

na vraha oruží.

Když pomním, jak jsi bědna

dosud, má Slovači,

jak zdá se každou chvíli,

že zrak ti zatlačí:

tu v oko se mi vkrádá

jen slza bohatá –

ach snem jen vždy snad bude

tvůj kámen ze zlata!