ZLATÝ KOLOVRAT.

V ohništi praská to vesele,

zimní noc venku se stmívá –

Při louči starý náš kolovrat

dávné nám pověsti zpívá – –

Podivné, zapadlé písničky,

tak milé a jímavě prosté,

jako ta douška mateří,

na rodné mezi jež roste.

Jako ta routa a laskavec,

jež chatek okénka zdobí,

jako ten šalvěj a barvínek,

věnčící venkovské hroby.

Jako ta bílá kalina,

pod okny, na zahrádce,

jako ten šípek podle cest,

jenž voní tak mile a sladce.

A kolovrat hbitě se otáčí,

a nové zas nápěvy hraje,

a nové nám vypráví pověsti,

a nové si upřádá báje – –

To lidu jsou zkazky z dávných let,

se srdcem domova spiaté –

Ó, toč se, toč a zpívej nám,

zlatý náš kolovrate!