ZLATÝ KOLOVRAT. (I.)

Okolo lesa pole lán,

Oj jede, jede z lesa pán,

Na vraném bujném jede koni,

Vesele podkovičky zvoní,

Jede sám a sám.

A před chalupou s koně hop!

A na chalupu: klop, klop, klop!

„Hola hej! otevřte mi dvéře,

Zbloudil jsem při lovení zvěře,

Dejte vody pit!“

Vyšla dívčina jako květ,

Neviděl také krásy svět;

Přinesla vody ze studnice,

Stydlivě sedla u přeslice,

Předla, předla len.

Pán stojí, nevěda, co chtěl,

Své velké žízně zapomněl;

Diví se tenké, rovné niti,

Nemůže očí odvrátiti

S pěkné přadleny.

„Svobodna-li jest ruka tvá,

Ty musíš býti žena má!“

Dívčinu k boku svému vine –

„„Ach pane! nemám vůle jiné,

Než jak máti chce.““

„A kde je, děvče, máti tvá?

Nikohoť nevidím tu já.“ –

„„Ach pane! má nevlastní máti

Zejtra se s dcerou domů vrátí,

Vyšly do města.““