ZLATÝ KOLOVRAT. (II.)

Okolo lesa pole lán,

Oj jede, jede zase pán;

Na vraném bujném jede koni,

Vesele podkovičky zvoní,

Přímo k chaloupce.

A před chalupou s koně hop!

A na chalupu: klop, klop, klop!

„„Hola! otevřte, milí lidi,

Ať oči moje brzo vidí

Potěšení mé!“

Vyšla babice, kůže a kost:

„„Hoj co nám nese vzácný host?““

„Nesu ti, nesu v domě změnu,

Chci tvoji dceru za svou ženu,

Tu tvou nevlastní.“

„„Hoho panáčku! div a div!

Kdoby pomyslil jak-tě živ?

Pěkně vás vítám, vzácný hoste,

Však ani nevím, pane, kdo. jste?

Jak jste přišel k nám?““

„Jsem této země král a pán,

Náhodou včera zavolán:

Dám tobě stříbro, dám ti zlato,

Dej ty mně svoji dceru za to,

Pěknou přadlenu.“

„„Ach pane králi! div a div!

Kdoby se nadál jak-tě živ?

Vždyť nejsme hodny, pane králi! –

Kýž bychom záslužněji stály

V milosti vaší!

Však ale radu, radu mám:

Za cizí dceru vlastní dám;

Jeť podobna té druhé právě

Jak oko oku v jedné hlavě –

Její nit – hedbáv!““

„Špatná je, babo, rada tvá!

Vykonej, coť poroučím já:

Zejtra, až den se ráno zjasní,

Provodíš dceru svou nevlastní

Na královský hrad!“