ZLATÝ KOLOVRAT. (IV.)

V hluboké pusté křovině

Jak se tam vedlo dívčině?

Šest otevřených proudů bylo,

Z nichž se jí živobytí lilo

Na zelený mech.

Vzešlo jí náhle štěstí moc,

Nynčko jí hrozí smrti noc:

Tělo již chladne, krev se sedá –

Běda té době, běda, běda,

Když ji spatřil král!

A tu se z lesních kdesi skal

Stařeček nevídaný vzal:

Šedivé vousy po kolena –

To tělo vloživ na ramena,

V jeskyni je nes.

„Vstaň mé pachole, běž, je chvat,

Vezmi ten zlatý kolovrat:

V královském hradě jej prodávej,

Za nic jiného však nedávej

Nežli za nohy.“ –

Pachole v bráně sedělo,

Zlatý kolovrat drželo.

Královna z okna vyhlížela:

„„Kéž bych ten kolovrátek měla

Z ryzího zlata!

Jděte se matko pozeptat,

Zač je ten zlatý kolovrat?““

„Kupte paničko! drahý není,

Můj otec příliš nevycení:

Za dvě nohy jest.“

„„Za nohy? ajaj, divná věc!

Ale já chci ho míti přec:

Jděte mamičko do komory,

Jsou tam ty nohy naší Dory,

Dejte mu je zaň.““

Pachole nohy přijalo,

Do lesa zpátky spěchalo. –

„„Podej mi, chlapče, živé vody,

Nechť bude tělo beze škody,

Jako bývalo.“

A ránu k ráně přiložil,

A v nohou oheň zas ožil,

A v jeden celek srostlo tělo,

Jakoby vždycky bylo celo,

Bez porušení.

„Jdi mé pachole k polici,

Najdeš tam zlatou přeslici:

V královském hradě ji prodávej,

Za nic jiného však nedávej

Nežli za ruce.“ –

Pachole v bráně sedělo,

Přeslici v rukou drželo.

Královna z okna vyhlížela:

„„Och, kéž bych tu přesličku měla

Ke kolovrátku!

Vstaňte mamičko s lavice,

Ptejte se, zač ta přeslice?““

„Kupte paničko! drahá není,

Můj otec příliš nevycení,

Za dvě ruce jest.“

„„Za ruce!? divná, divná věc!

Ale já ji chci míti přec:

Jděte mamičko do komory,

Jsou tam ty ruce naší Dory,

Vyneste mu je.““

Pachole ruce přijalo,

Do lesa zpátky spěchalo. –

„Podej mi, chlapče, živé vody,

Nechť bude tělo beze škody,

Jako bývalo.“

A ránu k ráně přiložil,

A v rukou oheň zas ožil;

A v jeden celek srostlo tělo,

Jakoby vždycky bylo celo,

Bez porušení.

„Skoč hochu, na cestu se měj!

Mám zlatý kužel na prodej:

V královském hradě jej prodávej,

Za nic jiného však nedávej

nežli za oči.“ –

Pachole v bráně sedělo,

Zlatý kuželík drželo.

Královna z okna vyhlížela:

„„Kéž bych ten kuželíček měla

Na tu přesličku!

Vstaňte mamičko, jděte zas,

Ptejte se, zač ten kužel as?““

„Za oči, paní! jinak není,

Tak mi dal otec poručení,

Za dvě oči jest.“

„„Za oči!? neslýchaná věc!

A kdo je chlapče tvůj otec?““ –

„Netřeba znáti otce mého:

Kdoby ho hledal, nenajde ho,

Jinak přijde sám.“ –

„„Mámo, mamičko! co počít?

A já ten kužel musím mít!

Jděte tam zase do komory,

Jsou tam ty oči naší Dory,

Ať je odnese.““

Pachole oči přijalo,

Do lesa zpátky spěchalo. –

„Podej mi, chlapče, živé vody,

Nechť bude tělo beze škody,

Jako kdy prvé.“

A oči v důlky položil,

A zhaslý oheň zas ožil;

A panna vůkol pohlížela –

Leč nikoho tu neviděla

Než se samotnu.