ZLATÝ KOLOVRAT. (V.)

A když byly tři neděle,

Král jede z vojny vesele:

„A jak se máš, má paní milá!

A zdali’s pamětliva byla

Mých posledních slov?“

„„Och! já je v srdci nosila,

A hleďte, co jsem koupila:

Jediný mezi kolovraty,

Přeslici, kužel – celý zlatý,

Vše to z lásky k vám!““

„Pojď se má paní posadit,

Upřeď mi z lásky zlatou nit.“ –

Ke kolovrátku chutě sedla,

Jak zatočila, celá zbledla –

Běda, jaký zpěv!

„„Vrrr – zlou to předeš nit!

Chtěla jsi krále ošidit:

Nevlastní sestru jsi zabila,

Údův a očí ji zbavila –

Vrrr – zlá to nit!““

„Jaký to kolovrátek máš?

A jak mi divně na něj hráš!

Zahraj mi, paní, ještě znova,

Nevím, co chtějí tato slova:

Přeď má paní, přeď!“

„„Vrrr – zlou to předeš nit!

Chtěla jsi krále ošidit:

Pravou nevěstu jsi zabila,

A sama se’s jí učinila –

Vrrr – zlá to nit!““

„Hó, strašlivě mi, paní, hráš!

Nejsi tak, jak se býti zdáš!

Zahraj mi, paní, do třetice,

Abych uslyšel něco více:

Přeď má paní, přeď!“

„„Vrrr – zlou to předeš nit,

Chtěla jsi krále ošidit:

Sestra tvá v lese, v duté skále,

Ukradla jsi jí chotě krále –

Vrrr – zlá to nit!““

Jak ta slova král uslyšel,

Skočil na vrance, k lesu jel;

Hledal a volal v šíré lesy:

„Kde’s má Dorničko! kde jsi? kde jsi?

Kde’s má rozmilá?“ –