ZLATÝ KOLOVRAT. (VI.)

Od lesa k hradu polí lán,

Oj jede, jede s paní pán;

Na vraném bujném jedou koni,

Vesele podkovičky zvoní,

Na královský hrad.

I přišla svatba zase zpět,

Panna nevěsta jako květ;

I byly hody, radování,

Hudby a plesy bez ustání

Po tři neděle.

A což ta matka babice?

A což ta dcera hadice? –

Hoj! vyjí čtyři vlci v lese,

Každý po jedné noze nese

Ze dvou ženských těl.

Z hlavy jim oči vyňaty,

Ruce i nohy uťaty:

Co prvé panně udělaly,

Toho teď na se dočekaly

V lese hlubokém.

A což ten zlatý kolovrat?

Jakou teď píseň bude hrát?

Jen do třetice zahrat přišel,

Pak ho již nikdo neuslyšel,

Ani nespatřil.