Zlatý motýlek.

Vylétl z kukly jako zlatý sen,

byl světlem, vůní jako omámen.

Roztáhl křídla, do vzduchu se vznes’

a zpitý štěstím na květ vonný kles’.

Ssál sladkou šťávu, rozkoší se chvěl

a v zlatém slunci tančil, dováděl.

V tom stín se mih, když nad modrý vzlét’ len,

a zlatý motýlek byl v síti polapen.

Bil marně křídly, nemohl se vznést –

a již ho chytla chtivě něčí pěst.

Byl zavřen v skřínku zlatý motýl ten...

Tak viděl jsem jej – chudák nemoh’ ven.

Měl křídla otřelá, však zlatá ještě přec

a smutně krásný byl... Já vzal jsem jeho klec

a chtě mu pomoci, jsem víko zved’ –

leč zlatý motýlek už lítat nedoved’.