Zlatý prach.

Jsem v jizbě sám, přivřenou okenicí

hle, prachu sloup se prodírá a třese,

i zavru oči a sním, že jsem v lese;

jak stromů šum zní hluk mi na ulici.

Jen v prachu jiskry zlaté, tancující!

Za každým atomem se zrak můj nese

a myslím: Stejně, jak ten prášek hne se,

též plují bezdnem světy putující;

a myslím dál, že jsem tu bohem malým,

jak v hvězdy on já v zlatý prach se halím,

ty hvězdy jednou budou také prachem;

a moje sny jsou rovněž jak prach zlatý,

v mou duši s čela poesie svátý,

když z ráje spěla na zem v letu plachém.