Zlatý stín.

Lampy světlo dohořívá,

šerem kmitá tlumeně,

v síni mé se zvolna stmívá,

za stínem stín tiše splývá

se stropu a po stěně.

Náhle plamen zachvěje se

v zmírajícím vzplanutí,

bledý svit se na zdi třese,

jako anděl tmou se nese,

mává zlatou perutí.

Jakby z této hříšné země

cosi k ráji unášel,

chvatně prchá, mizí v temně...

v shonu stínů úzko je mně,

v duši cítím stesk a žel.