Zlatým zvonkem...
By Adolf Heyduk
Zlatým zvonkem drobní pláci zvoní
jarní písně v kyprém ňádru buku,
nevědomky na hruď dávám ruku,
nevědomky hlava se mi kloní.
Nevím věru, zda to srdce zmůže,
vždyť mi z něho také silou ručí
větev plna poupat písní pučí...
Ó, kéž všecky rozvijou se v růže!