Zlatým zvonkem...

By Adolf Heyduk

Zlatým zvonkem drobní pláci zvoní

jarní písně v kyprém ňádru buku,

nevědomky na hruď dávám ruku,

nevědomky hlava se mi kloní.

Nevím věru, zda to srdce zmůže,

vždyť mi z něho také silou ručí

větev plna poupat písní pučí...

Ó, kéž všecky rozvijou se v růže!