Zlatými poli.

Zlatými poli, hle, se točí cesty pás,

kde dělí se, zří Kristus vlídně s kříže,

kol zkvetlá mez a k lesu je tu blíže,

tu voní zem a dýchá se tu snáz.

A šustí klas, jak šel by kdos kol nás,

na kámen mech a květ se k stéblu víže,

a v hlíně, jak jel posledně tu kníže,

se otiskl a ztvrdl kopyt ráz.

Sem starý farář kráčí na procházku,

kdy večer je a zlatí jeho vrásku,

po rouchu tmavém červánku hrá svit.

Pod křížem v trávě hraje si dav dětí,

jak uzří ho, jak včely z úlu letí

mu ruce, jež má vzadu, políbit.