ZLÉ DNI

Před čtrnácti dny, předevčírem, včera,

vždy tentýž stav. Proč, nemám tušení.

Úzkost mně tiskne hrdlo. Nedůvěra

mé smysly svírá v trapném vzrušení.

Zní neupřímnost v slovech. Podezřele

působí důvěrnost svým úsměvem.

Podání ruky lest je nepřítele,

a mlčení je záští projevem.

Cos hrozivého z budoucna se řítí

a láme vše. Kde pravda je, kde lež?

Darmo tvůj důvtip v chladný prostor svítí.

Odkud jsi přišel? Co jsi zač? Kam jdeš?

Země se dusí v suchém letním žáru.

na nebi hoří slunce lhostejné,

živočichové zajímavých tvarů

znaveně vlekou břímě nestejné.

Budovy, jež lze stěží rozeznati

od sebe, vroubí dlouho ulici.

V kalhotách, v sukních po dlažbě se klátí

opice podivně se šklebící.