ZLÉ MASCE, DŘÍVE PŘÁTELSKY SE TVÁŘÍCÍ

Ta maska, – kterou jste byl jednou vy,

ta vyseděla u mne mnohý den.

Hle, krev lpí na vaší teď korouhvi.

Já měl být mrtev – a vy vyléčen.

Jste vyléčen? Jsem mrtev? Smutnou ví

pěst vaše vytáčku: že pravdou sen.

Z té masky, kterou jste byl jednou vy,

se přes noc loupežný stal gentleman.

Každý tak prudce cítí bolest svou.

Pěst každý na svůj výboj zdviženou,

mstít musí to, co štve ho, bez pokoje.

Ač mrtev nejsem, cítím hrozný stesk:

krev z pitevních vy nesmazal jste desk.

Och, v nemocnici duchů tesklivo je.