Zlí vinaři.

Hospodář byl jeden, který vinici

Krásnou sobě štípil a ohradil plotem,

V ní pak mnohou pečí, nákladem i potem

Vykopal pres i ustavěl věžici;

Načež vinařům ji najal, aby jemu

Užitek z ní dávali co pánu svému.

A když nastával již milý vinobraní čas,

K vinařům své služebníky poslal pán,

Aby, jakož závazek byl smlouvou ujednán,

Vzali užitek a s ním se navrátili zas.

Než nastojte, vinaři ti

Jako lotři, vrazi lítí

pána svého zjímali,

Jednoho z nich nectně zmrskali,

Druhého i na smrť vydali,

A jiného kamenovali!

Tu pán poslal na novo své sluhy,

A jich poslal více nežli prve;

Vinaři však, neštítíc se krve,

Pobili je jak předešlé druhy.

A když nikdo ze sluh nevracel se zpět,

K vinařům pán poslal ještě naposled

Svého syna. Řeklť sobě: „Mého syna

Ustydíť se a poslechne lotrovina!“

Vinaři však shledše syna páně – dědice,

An jde k nim, hned jako vzteklí

Mezi sebou řekli:

„Hle, toť dědic – Pojďme – zabijme ho!

A v dědictví uvážem se jeho.

Naší na vše časy bude pak ta vinice.“

I stalo se, jak zlosynové řekli! –

Pochytivše dědice, ven z vinice ho vlekli,

A nic nedbajíce na stav, na leta,

Syna páně zprovodili ze světa!

Nuže rcete již po smyslu mi svém,

Pán co učiní as vinařům těm,

Kdyžto s mocí svou přijde na zlosyny,

A jich krvavé vážiť bude činy?

Pán je mocí hněvu svého schvátí,

A zlosynům hlavy mečem sklátí;

Vinici pak vinařům dá jiným,

Věrným, spravedlivým, řádným, činným,

Kteří odváděti budou jemu

Užitky vždy k času příhodnému.