ZLO.

Zlo jedné chvíle stačí ku zničení

vzácného štěstí celé řady let

a to, co knihou není k vylíčení,

zabije ostří několika vět.

Taková chvíle přijde nečekaně,

jako příliv moře, jako vichru kvil

a koná dílo zkázy nespoutaně,

jak pardal, jenž se na lov vypravil.

Nadarmo člověk ukrýti se snaží,

nadarmo namáhá se vzdorovat –

zlo odpoutané bez oddechu sráží

do prachu vše, co nechtělo se vzdát.

Obchází stále kolem štěstí sídel,

vždy připraveno spáry zatnout v týl...

Zla toho stín jsem ve tvém zraku viděl,

můj krásný dravče, jejž jsem nezkrotil.

Teď čekám chvíli, v níž se k činu vzchopí

a pouta lásky kdy se rozvážou –

dvě hrdla potom čtyři ruce chopí

a katovské si služby prokážou...