ZLOBY A NENÁVISTI

Zloby a nenávisti, vězněné v temnu v duši

jsou jak trestanci po vazbě dlouhé, když milost tuší.

Roky co mučilo, dávno zlem přestalo býti,

ale okna věznice s trestanci do tmy svítí,

Z oken zří podoby ne už těch, trest svůj již přestáli,

ale těch, kteří se k novému životu chystali.

Nejsou to zloby už, nenávisti, uštvané bídou,

Utrpení je změnilo v lásku. Tak na svět vyjdou.

Vykoupené vyjdou, že trest svůj si odpykaly,

za vše, čím vinu kdy krví vražd svojich postříkaly.

Utrpení je kovář hrozný, jenž srdce taví,

aby je překul v chvíli, když bída je v plameni žhaví.

Kam teď půjdete, srdce jichž překuto, v jakou zem?

Na místa, kde jsme zabili, křísit jdem.