ZLOMEK DOPISU

Byl poustevník, ten pro jediný keř,

jenž ze semene vyrostl mu, žil,

a tulák pro slunce a stín, ach věř,

a hříšník žít chtěl, aby vinu smyl.

A šťastný člověk pro srdce byl živ,

a jiný pro myšlenku svatou zdvih’

svou hlavu tam, kde umříti chtěl dřív, –

je strašně krásné dožít v illusích!

Byť paprslek byl pavučinou jen,

jež svítí v nedostupném slunci nám, –

a předmět žití pavouk, vězňův sen

a jeho láska! Žhavě vzpomínám – –

Víš, onen drahý cizinec, ó víš?

žil oblakům, jež snivá plují v dál!

Ó čti, než bránám těžkým odpovíš,

vzkaz jeho: není, co bys miloval?