(Zlomek z r. 1866.)

Večer tichý byl. Tam na západě

lehounká se rděla záplava,

v besídce tu na knížecím sadě

bělela se dívčí postava.

Ku bělavé potištěné bláně

klonila své okytěné skráně,

a jak se tam v dáli zablýštěla

na nebeském temnu hvězdička,

z nevinných se oček vyprýštěla

nade čtenou básní slzička.

Ó, kdo stihne hloubku toho citu

Ó, ty stíne lidské společnosti