ZLOMENÁ KORUNA.

Srdce mé opojné radosti

dosud nezná.

Ještě dnes, milenko rozkošná, něžná!

Se zemí slunce se pojímá,

milý s milou,

hýření tvůrčí a šílení silou.

Pod stinným olšovím naproti hlubokým

klidným vodám

vášnivou živelnou bouří se ti oddám.

S divokou rvavostí mužovo čelo

v požáru činů a chvil

do boje, života, vášně by chtělo –

Z posledních ozvuků sil

žije mé tělo.

Poslední sluneční paprsky ještě budí

z mrtvého kamene vzrůst!

A povzdechy krvavých úst,

poslední rozpětí mrtvolné hrudi?!

Zaniknu bědně a marné jsou pěsti.

Ještě že blikavě svítím

lampičkou útěchy, kletého štěstí.

Umírat včera a zítra žít!

Kulhavý stařec belhá se žitím,

ještě se směje a chtěl by se bít.