Zlomena křídla...

Zlomena křídla... Pokoj jen

ať v duši mé teď vládne,

cíl zmařen a sen nedosněn,

kdy život vadne, vadne...

Zlomena křídla... Tulákem

zůstane duch můj chmurný,

na tmavých stezkách myšlenek

on lupič bude zpurný –

Dav vzpomínek on přepadá

a v kořisť vše jim béře,

tož beznaděj i zoufání

a stesk, jenž srdce déře...

A tužbu sen můj zářivý

on resignace závojem

zardousí v jejím rozletu

a tiskne v hloub a v zem.

Zlomena křídla... Řetězem

otáčí všednost šíji –

a skepse, červ ten hlodavý,

se v srdce moje vpíjí...