ZLOMKY Z DENNÍKU. (I.)

Tak málo, málo tobě dáti mohu,

jen slzu svou a svoje požehnání

a lásku, jež se i za hroby sklání;

to ostatní vše zanechávám bohu.

Leč jestli oba trvali jsme v bludu,

mísíce slzy bolů svých i plesů –

ó pak se neptej, jak tu ránu snesu,

ó pak se neptej, zdali šťastným budu!

Však vyznati, že na mé pouti zdejší

ty lásky mojí budeš archandělem,

že tobě patřím duší svou i tělem –

to zpovědí mou bude nejkrásnější...