ZLOMKY Z DENNÍKU. (II.)

O neříkej, že poslední jsi byla,

jíž svěřil jsem svůj osud nehostinný;

já v cizí srdce nerad metám stíny,

a cizí radost svatá mi a milá.

Však teď, když šíp jest vymrštěný z luku

a když začíná srdce moje zrývat,

tu darmo lkát, tu darmo boly skrývat

a darmo zvedat ku modlitbě ruku.

Já nevím sám, kam šine se má noha,

já mimo tebe jiných nemám přání,

můj život hrob – z nějž není z mrtvých vstání,

můj život chrám – z nějž vyloupili boha.

I písně mojí povzdech tichne záhy,

já nechci ani, by dolétla k tobě,

by budila, co dřímati má v hrobě,

mně klid tvé duše jest až příliš drahý...