ZLOMKY Z DENNÍKU. (III.)

Mé srdce opět v tvoji náruč spěchá,

v něm sídlí opět lůzná zpěvu víla,

tož od chvíle, co sluch můj opojila

tvých milých řádků hudba sladkodechá.

To bůh sám ví, kolikrát jsem je čítal

a kolikrát jich tajný smysl hádal,

v tom drahém písmu jak v tvém oku bádal

a květy písní z něho k věncům splítal.

A bůh sám ví, kolikrát jsem je líbal,

a jejich hudbou stišen milohravou,

mnil jsem, že křídlem anděl nad mou hlavou

v sen lásky naší zpět mne ukolíbal.

O sladké kouzlo šťastné minulosti!

tys sluncem nocí mých! – mých bolů těcha!

a nechť mne osud věčně hynout nechá,

když tebe mám... já bohatý jsem dosti!