ZLOMKY Z DENNÍKU. (IV.)

Rci, zdali poznáš moje tahy ještě? –

s života stromu já jsem lístek svadlý,

na jehož svěžesť záhy sněhy padly,

a jehož zeleň praly zimní deště.

Tu pomni jenom na minulé časy,

když v retů tvojich sladkém čarozvuku

tvá milá ruka moji tiskla ruku

a nebo moje probírala vlasy.

Kdy oči tvoje, lásky večernice,

se jemnou něhou na mne usmívaly,

kdy vzdechy tvé mým ňádrem zachvívaly,

všech rájů ráj mi v srdce čarujíce.

Rci, zdali poznáš ještě tahy moje,

zda ukryješ je v srdci přehluboko,

zda nad nimi tvé bdíti bude oko,

když překvapí tě zápasy a boje?

Ó zírej na ně často v roztoužení!

Snad překvapí tě někdy odpovědí

ty kalné oči a ti rtové bledí –

že nad tebe mi v šírém světě není!