Žloutne stromu listí v lese,

Žloutne stromu listí v lese,

každý keř a každý peň

dumá, kývá, chví se, vadne,

listí šepce – brzo spadne –

jeseň bude slavit žeň.

Ach ten pohled skládá v srdce

drobných slzí víc a víc,

každý list, co pádem smutí,

jesti jedno povzdechnutí,

a les jich má na tisíc.

Mysterium smrti věčné,

divohrůzná je tvá moc,

hle, v tom pestrém kvítí davu

všecko sklonilo už hlavu,

lese, lese dobrou noc!

Ticho, jedno šepce ještě:

„Pěvče, v smrti zákon kryt:

příroda co třímá v dlani,

u věčném jen umírání

může věčný život míť!“