Žlutá růže.

Vím, stmívá se, vím, obzor se mi úží...

Nic nechci již, jen onu žlutou růži!

Z ní přísný chlad tak zádumčivě padá...

S vším vezme za vděk moje duše ráda!

Kdys chtěl jsem nach, jenž krvácí a plane...

Jsem klidný již, nechť cokoliv se stane!

Můj dech je mdlý. A obzor můj se úží...

Viď, ty mi dáš tu chladnou, žlutou růži!