Žlutá růže.

Já věděla, že kdysi ve tmě kouta

strašlivé žluté oči začnou plát,

smrtelně do tvé duše mířit,

že stojí skála, na ní žlutá pouta

čekají, zobák žlutý začne rvát –

tvé srdce.

Ó dlouhé stíny, čím jich možno smířit?

V co proměnit ty Smrti barvy žluté,

jak vysvobodit z křečí noci kruté

– – tvé srdce?

Je možno jediné, čím zažehnány budou:

šílenou, strašně žhavou barvou Rudou.

Já přijdu tiše, žluté rány zhojím,

snad zarmoutím, však na vždy upokojím

tvé srdce.