ŽLUTÉ KVÍTÍ.

Na hradčanských dvorech

v tichém osiření

trpělivá tráva

roste přes kamení,

travička, tráva trpělivá,

travička zádumčivá.

Větry nad ní letí,

slunce na ni svítí,

rozkvítá z té trávy

samé žluté kvítí.

Žlutšího není v širém kraji,

slzy je zalívají.

Utrhni si jedno,

zabolí tě srdce,

utrhni si druhé,

bude pálit v ruce,

utrhni třetí, z jeho stvolu

krev tiše skrápne dolů.

Na hradčanských dvorech

tiše chodí kdosi,

kvítí otrhává,

kytičky si nosí,

sto let je sbírá po kamení,

kvítečkům konce není.