ŽLUTÉ RŮŽE.

Ó růže žluté, vonící tak snivě,

vás nejraději mívám ze květů,

když vítr pláče v krajích zadumčivě

a ptactvo uchystáno k odletu.

Proč – nevím sám, však vroucněji to jímá –

jeť žlutá barva chmurně veselá,

vždyť v žluté dívčí tváři smutek dřímá,

byť krásná byla jak tvář anděla.

Ó žluté růže, milenky mých snění,

tou vůní Vaší opíjím se rád,

když voskově vše žloutne v podjeseni,

lze lehce loučit se i umírat...