ŽLUTÝMI ALEJEMI.

Vyjel jsem z rána alejemi,

– den už se probudil zpola –

spadalých listů závějemi

svistila zlehýnka kola.

Slunce už vstalo nad mlhami,

z plástve jak zlata by skuté,

viselo tiše nad nivami,

v koruny zablýsklo žluté.

Žlutými, žlutými alejemi,

povadlých listů závějemi

svistila zlehýnka kola.

Něco tu ve mně umíralo,

vroucně mi duši objímalo,

šeptalo, kalně se usmívalo – – –