Zlý člověk.

Zlý člověk vešel přes můj prah

a řek’: „Dej sem, co tvého jest!“

Vzal skývu mou a vzal mou čest

a co mi svato, šlapal v prach.

Já naň se díval jako v snách

a řekl, mysle, že to trest:

„Kde vina má, a nač tvá pěst?“

A on jen znovu ruku vztáh’.

On šel; já zůstal sám a chud

a před lidi mi bylo stud;

tak věru smutno dále žít.

Tu v svoje srdce pohled’ jsem

a tolik míru bylo v něm: –

ten člověk zlý mi nemoh’ vzít.