ZLÝ KOHOUT

Zlý kohoute! Dnes v noci s mysli smělou

můj přišel miláček. Tak slavík sletá

v korunu třešně, která sněžně vzkvétá,

by zaklokotal lásky píseň vřelou.

A jak mne v loktech držel rozechvělou,

a laskala mne každá jeho věta,

a hříčky daly zapomenout světa –

oh, ještě ani nezlíbal mne celou,

jen okamžik se u mne býti zdál,

a sotva pohaslý byl asi západ, –

když, nevděčníku, ošklivý měls nápad,

bys v temné ještě noci kokrhal...

Jen se vzpomínkou vyčkávám teď jitra.

Však za to liškám předhodím tě zítra.