ZLÝ KVĚT.

Když ocúny v lučinách

světélkovat směly,

stál jsem žití na vahách

a již již jsem ruku vztáh',

abych poznal, co nás pojí,

sbližuje a dělí.

Ocún, zlý a nahý květ,

ležel ve tvé dlani

a já ve tvých očích čet',

že i duše skrývá jed

a že dívčí sny se mění

za etapou paní.

V tom se spjala tvoje dlaň

drtíc ocún bílý

a když pohlédla jsi naň,

zarděla se tvoje skráň

a tys řekla s chladnou pýchou:

vždy zvítězím, chci-li.

Neřekl jsem, co jsem chtěl,

poznávaje omyl.

Můj něžný sen odletěl

o splynutí duší, těl

v té chvíli, kdy bílý ocún

v tvé dlani se zlomil.