ZLÝ VÍTR (I.)

Tabule řinčely, jak přišel. Hudba ta

disharmonicky, vyčítavě zněla:

Smích. Bída. Zoufalost. Směs zlá a proklatá.

Nějaká pekla, jež se otevřela.

Zlý vítr nesl nás. Je marno opřít se

o sloupy, zábradlí. Nás jako pírko nese.

List krouží na zemi a pusté ulice.

List krouží jako my. Strom jako my se třese.

Odnášel srdce klid a zanes’ život lidský

zlý vítr podzimu, chladný, ironický,

až přišel na konec, zákeřně, zločinně...

O palác skleněný, jenž trochu štěstí kryl,

zlý vítr opřel se a on ho rozdrtil.

Palác je ve střepech. Já hynu v ruině.