ZLÝ VÍTR (III.)

Zlý vítr zná svou věc. A ty se nevzpíráš.

Hůř cítí jeho moc, kdo nadarmo se brání.

Jsi smířen, říkáš si. Jen jedno přání máš.

Žel, není naděje, že splní se to přání.

To pírko, onen list, ten prach, jenž zvedne se,

jak k závisti tě může vydrážditi!

Zlý vítr vane-li a tebou otřese

a nese bez moci – tož srdce ještě cítí!

Pod jeho nátlakem, za jeho vanutí

stajené záchvěvy si cosi vynutí:

Je hodno závisti to pírko, prach ten, list?

Zlý vítr, ničivý, když bytost přelomí,

proč nevezme jí zbytek vědomí?

Necítit! Neslyšet! Jen jeho příkrý hvizd!