ZMÁMENÍ

To náhlé ztrnutí! Jak vyprahlá je země!

Rezavá nebesa jak z mědi rudě plají.

Ustaňte trýznit mne! Já cítím, ústa vaše

Jak ze mne všechnu krev teď jedním douškem ssají.

Rty vaše šíleně se tisknou k mému tělu,

A paže v kořist mne tak prudce k sobě rvou.

Vše v smyslů zmámení mi v směsici skvrn splývá

A barev střeštěných je prudkou horečkou.

Vás duše proklíná a zase vámi jásá.

Chci s těla svrhnout vás a hned zas výskám prudce,

Že je vám nápojem krev žhavá mého masa.

Jak v lázeň ohnivou bych sebe ponořil!

Mou ssajte žhavou krev, ať třeba věčně šílím,

Opilý požárem, jenž plaje z vašich žil...