Změna času.

Oženil se kohout,

Vzal sobě putinku,

Milounkou a něžnou

Jako holubinku.

Ta jej nade všecko

V světě milovala,

Pohled jí byl rozkaz,

Vše hned vykonala.

Neuznal však kohout

Vřelou její lásku;

Nesměla ubohá

Vydat ani hlásku,

Hned se hrdě vztýčil,

Krk hned natahoval:

„Já pán jediný jsem!“

Pyšně zakokrhal.

Zašla ubožátko.

Vzal slepici jinou,

Aby nahradila

Putinku nevinnou.

Té však zrostl hřeben,

Klofá teď kohouta,

A ten ubožáček

Zalízá do kouta.

Tak se časy mění,

Tak to v světě bývá;

Kohout nyní mlčí,

A slepice – zpívá!