Změny v brýlích

Malému kdys chlapci dal mi osud

na nosík skla pěkně růžová.

Škoda, že jich nelze nosit dosud,

vděk jen vzpomínka jim zachová.

Dobrý Bůh mi potom svěřil brýle

v zelenavé barvě naděje,

na skok zkrátily se dlouhé míle,

trávník zřel jsem místo závěje.

Ve jhu denním na své brázdě oře,

snažil jsem se vidět bez brýlí.

Z rukou božích bral jsem slast i hoře,

jak se o mé srdce dělily.

Když zář příliš jasná od Vševěda

mnohé oslnila v poledne,

v úzkostech skla sloužila mi šedá,

jimiž léčka líp se prohlédne.

Dnes mi čočka tmavá nasazena,

kvésti zřím jen noční fialky,

touže, aby byla vyměněna

za jinou, jež vidí do dálky.