ZMIJE.

V habřině šedivé kmeny ční znaveny,

a kalná voda jde roklemi.

Zvolna a neslyšně vzrůstají kořeny,

zmije spí hluboko pod zemí.

Zmije sní v dutinách do klubka stočeny,

bez hnutí, bez dechu krásný sen,

svítí v něm v pasekách bělostné kameny,

nebesa modrá a žhavý den.

Sychravá pohoda! V habřině s kmeny

vichřice divoce počla si hrát...

Haluze sviští své navyklé steny...

Nemohu za to, že zmije mám rád.