ZMUČENÉ VRBY.

Proč jste mi vrby mé zmučili?

radost mou za klášterem!

Krvavé zvedají pahýly,

mrtvy se nepohnou šerem.

Opřená o sloupy kovárna

jediným žhavým plá okem,

a mých vrb těla beztvárná

katanů chvějí se krokem.

Nesmírné olše u vody

sesterským pláčem šumí,

neznámou řečí přírody

šeptají, vzlykot tlumí.

Kde jsou ty sněti divoké,

ramena křivolaká,

chumáče listů vysoké,

vějíře, v nichž se smráká?

Proč jste mi vrby mé zničili?

Bolest má šíří se polem,

stesky vrb do mne se přelily

a příroda rozumí kolem.