Znám jednu píseň...

Znám jednu píseň tesklivou,

tak smutnou bez útěchy,

a slze sotva její jsou

a její hudba vzdechy.

Však v nádherných se komnatách

ta píseň neozývá –

jen v bytech chudých, ve chatách

se stále, stále zpívá...

A komu blaho skýtá svět,

kdo nikdy neznal tísni:

ten nemůž’ – nechce rozumět

té bolné, teskné písni...

A píseň ta tak žalostnou,

tak smutnou bez útěchy,

a slze slova její jsou

a její hudba – vzdechy...