Znám vás!

Pozor, pozor, vy, dělníci,

na chásku, vztekem soptící,

jež lže, až se jen práší;

její česť má křivé nohy,

avšak přece nás hanobí,

že prý jsme hrozní práči.

Ovšemže často pereme

ctnosť její, kterou najdeme,

když po zajících skáče,

aneb ve hlučné hospodě

či venku v noční pohodě,

kde mravnosť nad ní pláče.

Pozor na chásku, dělníci;

dle inkvisice přející

tmavé nám kasematy,

jak ona troubí do světa,

že strana naše prokletá

dělá prý atentáty.

Ach, dobře jste se svěřili!

Ten čestný zjev váš spanilý

proto má velké platy,

aby vždy na rozum lidský

v první řadě to dělnický

sám dělal atentáty.

Blbce byste měli rádi

z nás, vy, chytří kamarádi

kdesi z flanďácké čtvrtě!

Leč velice se mýlíte,

dnes ví už, kam vy míříte,

i každé malé dítě.