Známá jména lihovin.

Zvykneš-li si „hlavomatě“,

bídu budeš míti v chatě.

Jedovatá „židovina“,

těžkých hříchů bývá vina.

Zápach „bílé“ nebo „šedé“

činí tváře hnědobledé.

Ó ty hnusná „matonoho“,

hlupcům strojíš hanby mnoho.

Z „pálenky“ se líhne štír,

pijan hlídá jako výr,

všude ruší klid a mír.

„Čertovina“ mate kroky,

opilec se blátem brodí,

v kalužinách blbě chodí,

nepoznává ani stoky.

Špinavá a škodná „brynda“

každý halíř z kapsy vyndá.

Milovníček „otravy“

vede nářek na zdraví,

kteréž těžko napraví.

Z toho „mléka čertova“

opice hned hotova.

„Pálenku“ kdo rád si koupí,

rodinu svou o vše zloupí.

Kdo to na vsi huláká?

Neznáš toho tuláka?

Kdo tak směšně blábolí?

Pijan známý v okolí!

Přítelíček „breberie“

ustavičně nelenoší;

roztrušují o něm hoši,

že prý hlavou o zem bije,

a též nosem v blátě ryje.

Opici i ten si chytne,

kdo má zalíbení v „žitné“.

„Koňaku“ jen jako léku

užij zřídka v starém věku.

Pozor, také „slivovice“

moří lidí na tisíce;

nezunkej ji vždy a všady,

drž se lékařovy rady.

Věz, že častý „alkohol“

lidem plodí žal a bol.

Nešťastného chraň se místa,

kde ti opice se chystá,

ona zdraví málo tuží,

ale čest a kapsu úží.

Člověk moudrý, mírný, střídmý,

chválen bývá všemi lidmi.

Máš-li za lék „borovičku“,

ber ji zřídka a jen lžičku;

kdo jí víc a často bere,

žaludek mu rychle dere.

Což ty hořké, sladké „luzorky“,

ježto v domě tu a tam se kryjí,

denně tajně vícekráte pijí,

a z žen zdravých činí zámorky?

Tyto ať se vážné zpytují,

já jich opravdově lituji!