Známá melodie.

Teplý večer, klidny břehu lemy,

moře líbá skály, nebe, zemi,

v dálku vlaštovkou loď letí ručí;

s církve, skryté v úžlabině hor,

zvon svou podvečerní píseň zvučí –

zvučí – tichne – a mně vlhne zor.

Milá, známá jakás melodie

z večerních těch zvuků dál se vije,

a mé srdce chvěje se a chvěje;

ach, již nevím, kdo mi ji dřív pěl!...

Či duch dětí mých to křídly věje,

jenž mne provází, bych šťastně jel?