ZNÁMÁ Z MINULÝCH LET.

Už to nejsou růžná dívčí ústa ona,

jež jsem líbal v štěstí za mladosti roků – –

už to nejsou slova upřímná a vonná – –

vyhasl již dávno mámivý žár v oku.

Odumřela svěží, velká její touha – –

z její řeči ke mně prázdná vůně padá;

neviděli jsme se... je to doba dlouhá – –

přestala již míti moje verše ráda.

Ach, to není ona dívka dovádivá,

jejíž srdce bylo vínem lásky spito – –

moje zhaslá mladost na mne se to dívá –

moje zhaslá mladost, jíž mi líto, líto...

Už to není ona mladá krása ryzí,

už to nevinnosti jemná vůně není;

co jsme rádi měli, všecko mizí, mizí,

ach tak budeme má duše, ochuzení. –