Známé.

Já ji tak dobře znával,

a vídal každý den,

na ni se vždycky smával,

k večeru však vždy jen.

Na cestě parku jedné

na lávce sedala,

však oči byly ledné,

když tvář svou zvedala.

Líc smutná byla bledá,

již nepřichází víc,

však jiný teď ji hledá

a k rovu jde jí vstříc!