ZNAMENÍ (2)

Po třetí již vonná lípa –

po třetí už zkvítá,

darmo svatební věneček

panna bledá splítá.

Tam pod lípou u mezníku

s bolestí sedává,

s touhou v dáli na stežičku

po hochu vzhledává.

Věnec na hlavinku sází,

očko slza kalí,

jako perla po bledé se

tváři dolů valí.

Když pak první tmavým rouchem

hvězda se prodírá,

smutně zpět se do komůrky

Lidunka ubírá.

Třikrát to na okno klepe,

půlnoc temně bije.

„Hoch můj umřel!“ vzkřikne dívka,

bol jí srdce ryje.

Z mutné tváře růže prchá,

vadne mladost svěží;

dřív než třetí ráno vzplane,

na prkně již leží.

Bílými fábory krášlí

dívky družku mladou,

svadlý svatební věneček

smutně na hrob kladou.

Poslední květ z vonné lípy,

vítr na něj chvěje

a Lidunce hrobní píseň

bolně slavík pěje.