Znamení duše.

Mystické znamení duše, potkání spřízněných paprsků dvou,

tvůj úsměv, umdlený, zemřel dávno před smrtí tvou;

jsou rythmy zádumčivých písní, jež po léta v duši mi zní

a úsměv tvůj, svatá, uhasne jen se zářením teskným mých dní.

Tvůj úsměv! V něm smutek a rozkoš se zlíbaly v omamující žeh,

na cestu tvých pohledů lilije házel a tušení vonný dech

z něj sálal, duše zardíval touhou a světla jak jiskřivý pel

v slov tajemném šeru a v myšlének prodloužených stínech se chvěl.

Nikdy nezřel jsem ženy, jíž z tváří svítil by úsměv jak z tvých,

a kdybych ji uzřel, květen bolestné lásky v má okna by dých,

z něj přijal bych úzkost’ tvé duše, bloudící v neznámou dál,

jak otráven sladkostí polibku, jejž bych se utrhnout bál.