ZNAMENITÁ TRILOGIE. (I.)

1. Co do vína, jež v zlaté není číši!

To být má vínem? Co do každé básně,

v níž ucho zvučných rýmů neuslyší!

2. Když konce veršů hrčí nesouhlasně –

to báseň je?! A rýmu stopy není!

To každý kluk by básnit uměl krásně!

3. To uměním, když při pouhém juž čtení

za stopou znatelně se stopa zvedá

jak na bubnu při marši v zavíření.

4. A co je do básně, jež formy nedá –

(Myšlénka v šněrovačce talent zračí)

– a caesuru když marně čtenář hledá,

5. když slova bez zákona prostě skáčí,

a verše nedělány stejně dlouze...

Mít formu, rythmus, rým – to básni stačí.

6. A všechno ostatní je chamraď pouze.